CNA - CENTRUM NOVÉ ARCHITEKTURY

12 / 11 / 2007

Slezsko: kraj (nejen) hynoucí krásy

Slezsko: kraj (nejen) hynoucí krásy
David Floryk

Slezsko. Pro nejednoho Čecha či Moravana tajemný kraj v pohraničí, jehož hranice bychom si jen stěží vybavili. Země pohnutých dějin, houževnatých lidí a nejistých hranic, kraj svérázné mluvy i zvyků, střídavě připojovaný k té či oné moci, nikdy však úplně nesjednocený a nikdy zcela nepodmaněný. Tavící kotlík, kde se střetávaly a mísily vlivy polské, německé, české i židovské.
Slezsko je historickou zemí, která od roku 1327 patřila k zemím Koruny České a jejíž většina dnes leží v Polsku. V dávných dobách náleželo Slezsko do mocenského a kulturního okruhu Velkomoravské říše. Od jejího rozpadu bylo území předmětem po staletí táhnoucích se sporů především mezi českými a polskými panovníky. Metropolí Slezska bývalo město Vratislav, dnešní polská Wrocław. Roku 1742 pak jako důsledek válek o dědictví rakouské mezi Marií Terezií a Friedrichem Velikým většina území Slezska připadla Prusku, malý zbytek nesl název "České Slezsko", později "Rakouské Slezsko; v letech 1782-1849 byl připojen k Moravě, s níž sdílel i další osudy.
Původně bylo jako Slezsko označováno patrně pouze území osídlené kmenem Slezanů, tedy oblast, jejímž centrem je hora Ślęza poblíž Vratislavi. Ślęza, která dominuje kraji obdobně jako hora Říp krajině Českého ráje, představovala nejpozději v raném středověku významné kultovní místo, k němuž se s bázní i úctou obracely po dlouhé věky zraky obyvatel celého kraje.
Vedle geografického dělení Slezska na Horní (s centrem ve Vratislavi) a Dolní (s centrem v Opoli, později v Katovicích) se používá i členění podle příslušnosti k jednotlivým politickým či státním celkům. Můžeme se tak setkat s označením Slezska jako českého, československého, německého, polského, pruského či rakouského.
Slezsko nikdy nebylo přísně sevřeným útvarem, ale spíše podivuhodným konglomerátem nesourodých a více či méně nezávislých knížectví. Během své dlouhé historie bylo pouze dvakrát sjednoceno v jednom státním útvaru. Ani naše dnešní Slezsko zdaleka není jednolitým celkem, zahrnuje bývalé vévodství Těšínské, vévodství Opavské, knížectví Krnovské, Hlučínsko, Moravské enklávy a část knížectví Niského. Západní Slezsko táhnoucí se od Jeseníků přes Krnov a Bruntál k Opavě bývalo až do poválečného odsunu z většiny německé, východní část českého Slezska, tedy Těšínsko, má dodnes duši česko - polskou.
Průsečíkem, v němž se obě tyto enklávy stýkají, je Ostrava, město na soutoku Odry a Ostravice, kteréžto řeky tvoří část přirozené hranice, dělící Slezsko od Moravy. Obě řeky, stékající se pod bájným Landekem, tak vytvářejí hluboký moravský klín, vražený od jihu do Slezského podbřišku právě až k Ostravě, která sama má dodnes svou Moravskou i Slezskou část.
Stručně řečeno, co leží od Odry a Ostravice na jih, je moravské, co je na sever, slezské - ovšem málokdo z těch, kdo dnes přejdou v Ostravě most, si uvědomí, že právě také překročil odvěkou zemskou hranici.